NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

V České republice existuje několik specializovaných tiskovin o konopí a konopné kultuře. Jednou z nich je i časopis Konoptikum. Zatím vychází mírně nepravidelně, je zdarma a v Děčíně je k sehnání v TAO shopu a v Čajovně Ve Vlnách. Je to nezávislé, nestranné a legální periodikum zabývající se komplexní konopnou kulturou. V letošním čtvrtém čísle vyšel článek  Sport a Marihuana od pitlDC z nezávislého blogu noego.cz.

Konoptikum vychází jednak v tištěné verzi a má samozřejmě i internetovou podobu. Článek Sport a marihuana vyšel ve verzi tištěné na konoptikum.eu je možno tištěné číslo prohlédnout v pdf verzi , jako ostatně všechna vyšlá čísla. Jelikož se konopné problematice věnujeme, tato spolupráce nás potěšila a doufáme v její další pokračování. Se svolením šéfredaktora článek zveřejňujeme i zde.

Sport a marihuana

Jde kouření marihuany dohromady se sportováním, nebo jsou kuřáci marihuany zdrchané trosky
neschopné pohybu? Rozhodně jde, jen bych doporučoval nějakou šetrnější formu aplikace, třeba
přes vaporizér, nebo v jídle, pro pohyb mohu ganju jedině doporučit. Řekl můj dobrý kamarád
Ráďa, mistr světa v karate. Možná by stálo za to, optat se na názor třeba někoho z následující
partičky.

Co by nám k tématu sdělili Milan Andreas - Czech Republik, lukostřelba,olympijská
nominace, Lars Bystol - Norsko, skoky na lyžích - olympijský vítěz, Tomáš Enge - Czech
Republik, automobilové závody - první český jezdec ve Formuli 1, Ross Rebagliati - Kanada,
snowboarding - olympijský vítěz, nebo Michael Phelps - USA, plavání - nejúspěšnější sportovec
olympijské historie? Bylo by to asi moc zajímavé povídání, jelikož všichni tito vrcholový sportovci
prokazatelně užili marihuanu. Zvláštní, evidentně to trosky neschopné pohybu nejsou.

Sám kouřím trávu asi patnáct let a celou tu dobu aktivně sportuji. Nikdy jsem sice nijak
nevybočoval svou mírou talentu, nebo dřiny, ale dodnes jsem si schopen s chutí sportovně užít s
jakýmkoliv soupeřem téměř ve všech sportovních disciplínách. Miluji hokej, fotbal, tenis, basketbal
a vlastně všechny možné formy pohybu. Nepatřím tedy mezi sportovce úspěšné, ale rozhodně jsem
sportovec sportující. Úspěchem bych nazval své účinkování v dorostenecké reprezentaci tehdejšího
Československa mou osobou, sportováním moje členství v Tetschen Hokejbal Clanu Bulldozer,
v současné době hrající 2. Děčínskou hokejbalovou ligu. Tyto zcela rozdílné sportovní aktivity
dělí dobrých dvacet let. Spojuje je však intenzivní kouření marihuany před každým tréningem či
utkáním. Těžko říct, jsem troska neschopná pohybu? Letos jsem už po několikáté absoloval zimní
přechod Krkonoš z východu na západ, samozřejmě patřičně upraven i vybaven, jak se na takovou
dvoudenní tůru patří. Určitě i díky tomu bez nejmenší újmy a jen s pozitivními zážitky.-).

Podle mezinárodního dopingového výboru je marihuana dopingem. Žádný z činovníků, ale
nedovede pořádně zdůvodnit proč. Nejsou prokázány žádné spojitosti mezi užíváním konopí a
zvýšenými výkony u sportovců. Častým argumentem ještě bývá snížená sebekontrola zkouřeného
sportovce, který by snad mohl třeba poranit soupeře. V případě třeba motoristického sportu obava
určitě na místě. Ovšem s tím se dopingový komisaři již dávno dovedou srovnat, protože třeba
takový alkohol mají zakázáni právě v těch sportech, kde by k podobným situacím mohlo docházet.
Proč tedy nepřistoupit k něčemu podobnému i u ganjy? Zvláště pokud si sami strážci čistého
sportu nevědí rady s tím jak se vlastně k marihuaně, čím dál populárnější mezi mladými lidmi,
stavět.                                                                                                                                                                         Mára Balík, děčínský konopný hříšník

Ross Regabliati, první oficiální hulič, vítěz olympiády

Jejich pokrytecký přístup je velmi zvláštní. Dá se říci, že hlavním důvodem postihu hulících
sportovců je nesmyslná teze o nemorálnosti užívání drog. Proto tedy mladý lukostřelec Andreas
přišel kvůli kouření trávy o možnost startovat na olympijských hrách. Co naplat, že splnil
olympijské limity, možnost zůčastnit se, nedostal. Oproti tomu, Ross Regabliati olympiádu
dokázal vyhrát. Dokonce zůstane v análech jako historicky první, komu se to podařilo na
snowboardu. A s největší pravděpodobností nejen to. Je to pravděpodobně i první zkouřený                                                 
olympijský vítěz. Po finálovém závodě u něj komisaři odhalili přítomnost thc a jemu hrozilo
odebrání medaile. Obhajobu založil na příběhu, kterak se nadýchal na party, kde se hulilo. Stál
za ním dokonce i Kanadský předseda vlády. V jednom za svých prohlášení uvedl, že marihuanu
normálně kouří, ale před olympiádou si dal kvůli dopingovým nařízením pauzu. Ganju prý kouřili
přátelé v jeho doprovodu. A svých přátel se prý vzdávat nehodlá, jsou prostě takoví, jací jsou.
To by raději oželel olympiádu. Narozdíl od neznámého lukostřelce tedy, vítězy snowboardové
disciplíny byla udělena vyjímka. No teď, jim musel trochu zamotat hlavy nejnovější případ.
Asolutní král olympijské historie, majitel největšího počtu zlatých medailí ze všech, americký
plavec Michael Phelps, byl vyfocen, kterak si v mezisezoně dopřává mocné prásky z bongu.

Nebude za to nijak potrestán, právě pro to, že údajně nebyla sezona a plavec měl volno. No
morálka zajímavá. Namísto toho, aby se mezinárodní dopingový výbor postavil k marihuaně
čelem, moderně a v souladu s poznatky moderní vědy, úplně klidně na dva různé sportovce, kteří
kouří stejnou věc pohlíží zcela jiným metrem. Jednou vystaví stopku, zatímco jindy blahosklonně
přimhouří očko. Je potřeba nastavit pravidla pro všechny stejná. Vzhledem k tomu, že mezi těmi
nejlepšími se nachází několik kuřáků, to už asi represivně nepůjde.

Michael Phelps bafající bong

Je potřeba vytvořit pro marihuanu vlastní kategorii a určit, kdy už by mohl být zhulený sportovec
nebezpečný ostatním. Jsem přesvědčen, že ani basketal, ani atletika a ani žádný z běžných sportů,
takový není. Napadají mě závody automobilů, motorek, těžko říct, jestli ještě nějaký sport, ale asi
by se nějaký určitě našel. Curling ani lukostřelba to však stoprocentně nebudou.

Zatím jsem se dostal pouze k těm nejznámějším příkladům hulení ve sportu. Pokud trochu
zasurfujete na netu, vypátráte, že v České republice prožil svou marihuanovou aférku snad každý
sport. Přes fotbal a basketbal, až třeba po šipky. Není se asi co divit. Pokud má marihuanová
komunita své zástupce mezi těmi absolutně nejlepšími sportovci planety, kolik procent z nich asi
tvoří tu úplně normální komunitu sportovní? Hádám že nás pár bude.

Co tedy na tom hulení při sportu vlastně vidím? Je to prostě paráda. Mě to prostě baví. Před
hokejbalovým zápasem mám rád zakouřit si než jdu na hrací plochu. Celý proces rozcvičování
pak vnímám intenzivně, cítím každý sval, který v mém chatrném těle potřebuje protáhnout. Jsem
empatický ke spoluhráčům i protihráčům, nejednal bych zákeřně. Díky tomu, že jsem pěkně
zhulen, se velmi brzy dostávám do hry. Prostě klasický zásek. Někdy mám pocit , jakoby na celém
světě nebylo nic jiného, než jen ten konkrétní zápas. A o to víc si ho užívám. Stejně tak jako když
jsem v roli diváka. S přáteli jezdíváme koukat na hokejovou extraligu do Litvínova, nebo chodíme
fandit děčínským ligovým basketbalistům a opět nemohu ganju jinak než doporučit. Jednak mám
lepší vhled do celé hry a druhak rozhodně nepatřím mezi agresivní fanoušky, kterých ještě stále
na našich stadionech můžeme potkat až až. Na těchto fans jsou často patrné stopy konzumace
alkoholu, jímž se snaží dostat do utkání. Né, že bych si pivečko nedal, ale dát si jich deset, tak
místo burcování vlastních hráčů spinkám stočen okolo záchodové mísy. Takhle si pěkně vyhulen
užívám každou vteřinu zápasu, až do samého konce.

Jsem přesvědčen o tom, že konzumace konopí sportovci je vcelku běžnou věcí na všech možných
výkonostních úrovních a není na ní vůbec nic špatného. Samotní odborníci na doping souhlasí s
tvrzením, že po trávě vám svaly rychleji nenarostou a ani mezi urychlovače nepatří, spíše naopak.
Může mít velmi pozitivní vliv na regeneraci jak psychického, tak fyzického ústrojí sportovce. A
myslím, že zrovna u výše zmíněné lukostřelby a podobných disciplín, může závodník využít ganju
jako pomocníka ke koncentraci, ovšem i to je silně individuální.

Sečteno podtrženo, je nejvyšší čas začít pohlížet na marihuanu, jako na normální bylinu, jejíž
účinek nám pomoci k lepšímu výkonu může, ale zrovna tak nemusí. Jak kdo chce. Je potřeba
pro thc vytvořit samostatnou kategorii v seznamech nedovolených látek. V podstatě jediným
kritériem by mělo být bezpečí účastníků klání. Zkrátka stanovit jasná pravidla, kdy marihuanu užít
můžeme a kdy můžeme někoho ohrozit. Přestat už šikanovat sportovce kvůli jejich soukromým
životům a uvědomit si, že marihuana je dnes běžnou součástí života nezanedbatelného množství
lidí, stejně tak jako káva, alkohol, cigarety nebo paralen. Těch několik zmiňovaných nejlepších
sportovců světa jsou toho více než jasným důkazem a zasloužili by si to stejně tak, jako ty miliony
bezejmených. Alespoň takhle to vidím já.

Konoptikum.eu          konoptikum archív tištěných čísel    konoptikum0410pdf

Přidat odkaz na článek: