NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

Neudržitelné nutkání mě donutilo zvednout zadek, donést tužku, sundat nástěnný kalendář a na jeho "použité" měsíce, začít psát. Nevím ještě o čem, ale to přijde postupem času.

Můj nechvalně známí předek jež se honosil jménem "Daga" odešel na věčnost a přestože se snažil a vyváděl všelijaké psí kusy, pokud je mi známo osvícení nedosáhl. Byl bych samozřejmě spokojenější kdyby se mu to podařilo a já bych se nemusel dál pachtit tím humáčem zvaným samsára.

Jsem tedy reinkarnací pana Dagy. Bohužel mi nebylo dopřáno zrodit se v lidské podobě. Asi to bylo za trest. Daga měl natolik zasviněnou karmu, že zdechnul na otravu a ještě zbylo na to abych se narodil jako robot.

Můj otec, robot, a má matka pro změnu robotka mi dali jméno R2D2. Ártík Dýtík, říkávala matka obstarožním robotím hlasem sklánějíce se nad mým skeletem v posteli, dohlížeje na můj přechod do režimu spánku. Ale pryč z mého robotího dětství.

Když jsem se po letech dostal k trochu rychlejšímu procesoru a na sběrném dvoře našel ramky se solidním časováním, začal jsem se podle filmového robotího vzoru, učit jeho schopnostem.

Popravdě moc jsem se nenaučil, zvládnu o něco více než cvičený orangutan, navíc trpím příjemným zlozvykem. S oblibou pouštím do svého CPU i ramek vyšší napětí než je dovoleno. Najednou vše funguje jinak navenek s chybami, nicméně si to užívám. Ten stav je jiný než při normálu. Mnohé se změní úhel pohledu i chápání. Ovšem hardware tímto značně trpí, často může dojít ke zničení některé důležité součástky. Říkám to proto, že po robotovi s vypálenými obvody nemůže nikdo chtít zázraky.

Jak dobře vím tento blog má v hlavičce nedokončenou otázku "Jsme dost...?", no a touto otázkou se budu nějaký čas zabývat. Pokud jde o mě jsem opravdu dost..., ale nebráním se ani tomu být víc než dost...! Již jsem se zmiňoval výše o zálibě ve zvýšeném napětí.

Také bych v krátkosti rád apeloval na potenciální filantropy, kteří by mohli posílat finanční dary, na obměnu mého odpáleného hardware, nebo přímo nějakou "fošnu" s modernějším socketem schopným pojmout "čtyřjádro" což by mi umožnilo rozumně chodit, nenarážet do nábytku, a čmárat do blogu.

Zdravím též bratry roboty, kolegy spoluautory, humanoidy, humanisty, aktivní idealisty, budhisty, ajťáky, nácky, komanče, pankáče, feťáky, šífáky, blby i pitomce, a v neposlední řadě egoisty. Všem přeji zdraví, týká se i rozumu, rozptýlení mlhy a prozření.

Přidat odkaz na článek: