NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

Možná se někomu může zdát, že Barrack Obama, Jiří Kájínek a letošní povodně nemohou mít vůbec nic společného, snad kromě mediální pozornosti, které se všem  úkazům dostává. Možná, že ne. Já však jistou spojitost, mezi těmito zdánlivě nesouvisejícími úkazy, spatřuji. Společným jmenovatelem je totiž bezmoc.

Začněme Barrackem Obamou. Autor těchto řádků již několikrát spekuloval o možnosti atentátu na Barracka Obamu. V poslední době opět vzbuzuje zájem médií jeho soukromý život. Manžele Obamovi, kteří dokázali pobláznit celý svět, jakousi nadějí a člověčenstvím, jsou čím dále častěji napadáni z toho, že žijí přesně naopak. 

Paní Obamová, oproti ostatním manželkám amerických prezidentů, které využívali max tři asistenty, jich využívá 22. Slovy dvacet dva. A to mezi ně nepočítá ještě dva kadeřníky, kteří obyčejně cestují s polečně s ní, na palubě Delta For 1. Utratit pro ní za menší svačinku 400 dolarů nebývá žádný problém.

To pán Barrack začíná mít větší potíže. Některým jeho kritikům začíná vadit jeho neochota k prokázání svého rodokmenu a k vysvětlení zdrojů financování svého vzdělávání v Indonesii. Podrobnosti shrnul Čechoameričan profesor Ota Ulč v článku Vybarvování Obamy. Při troše fantazie nám z toho může vyjít jeho minulost agenta CIA a při troše škodolibosti otázka, zda Obama není členem Al-Kaidy. Po přečtení článku mne osobně přepadl pocit, který bych nazval bezmoc globální.

Oproti tomu pán Kájínek, se už tak bezmocný cítit nemůže. Díky novému filmu, šikovné advokátce a televizní masáži. A také pověsti, které se těší tuzemští policisté a justice. Nedávný výzkum společnosti Sanep naznačil, že 83,5% lidí si přeje obnovu Kájínkova procesu. 52,8% je přesvědčeno o jeho nevině a 71% si dokonce myslí, že Kájínkovu vraždu mají na svědomí policisté, kteří ji na Kájínka šikovně hodili. Po přečtení toho průzkumu jsem zaznamenal pocit, a ten bych nazval bezmocí národní.

No a do toho vlétly, nejen na děčínsko, povodně. Zprvu jsem taky nevěřil varovným hlasům, ale po otestování situace venku uvěřil a tak tak odkopal odvodňovací strouhu podél domu. Ta se mi během pár vteřin proměnila v řeku a já chvilku zaváhal nad tím, jestli už jsem ten den hulil, nebo né. Potom jsem si oddechl, že jsem to měl tak tak a šel zahulit. Povodně jsem sledoval  na facebooku a nestačil se divit. Něco podobného jsem zažil asi poprvé. Bezprostřední reakce ze všech možných koutů i s aktuálními informacemi velmi osobního ražení, okamžité nabídky pomoci, nebo cynismus. To všechno zprostředkoval facebook v přímém přenosu.

silnice v Ludvíkovicích

Osobně jsem čekal, jak to dopadne u mých dvou přátel, jestli tedy budeme zachraňovat, nebo né. Že i facebook nepostrádá emoce, tak toho jsem důkazem já. Při čtení příspěvků na fb, mi tolik zvedly žaludek neskutečně frustrované a zakomplexované komentáře uživatele Václav Zajíc, kterého jsem několik dní před tím doporučil svým přátelům, že jsem ho okamžitě musel já z přátel vymazat a tímto se omlouvám všem, kdož díky mě museli ze své zdi odklízet jeho prasečinec.(už to odstranil) 

nevim jestli je uplně cajk v tuhle chvíli cejtit ublíženost, že sám seš chudáček z paneláku

Když to, večer začalo vypadat, že moji přátelé se zachraňovat nebudou muset, vyrazil jsem na obhlídku k děčínským řekám Labi a Ploučnici.

Stav Labe neprohloubil jedinou mou vrásku, dle mého názoru je v Děčíně za stovky let absolutně pochystané a jeho hrozby a teoretické škody, způsobené velkou vodou jsou v Děčíně minimální. Ovšem pohled na valící se Ploučnici nevěstil nic dobrého. A já dostal záchvat jakési bezmoci regionální. Z toho, že skutečným nebezpečím pro lidi na děčínsku není Labe, ale spousty menších říček a potůčků. Jílovský potok, Ploučnice, nebo Loubský potok protékající Ludvíkovicemi. A, že řešením nemůžou být  ohrady podél Labe, ale nedávno zapomenutá starost o meliorace na polích, remízky a ty stovky bezejmených potůčků, do nichž stéká voda z kopců. Přívalové deště nejspíše i do budoucna zůstanou naším přírodním nepřítelem, tak jako jinde mají tornáda, nebo sucha. A že se určitá část politické reprezentace nestydí nám bezostyšně tvrdit něco jiného.

  pozor tohle video je mystické

Naštěstí život dělají lidé. A tak všechny shora uvedené úkazy, nakonec přebily úkazy lidské. A opět díky fb. Silně mne zasáhla uživatelka Lucy Angel Klímová, která hned v prvních minutách, kdy bylo jasné, že se něco děje, zveřejnila své telefonní číslo s informací o tom, že má vůz a že se na ní může obrátit kdokoli potřebný. A uživatel Jarda Král, který od prvních chvil organizoval neorganizovanou sbírku všeho potřebného a dopravuje to na místa k potřebným. Respekt. Dík i já jsem vaší pomoc potřeboval. Věřím, že kdo by chtěl pomoct, může využít Jardovo fb. Já mu napíšu, hned jak tohle dopíšu.

No a pro Lucy(snad to nikdo nedočet až sem) .......

tomuhle videu věřim

Přidat odkaz na článek: