NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

Všichni si neseme ve svým nitru svoje vlastní tajemství, minulost, touhy. Prostě takový ty věci, který nikdo nemusí vědět. A když říkám nikdo, myslím tim nikdo, takže ani já sám, někdy. A někdy mi to je fuk. A někdy mi to úplně sevře srdce. Jo. Třeba závislosti. Mám jich asi třicet šest, tak nějak jednu do roka. Zjevujou se bez varování. Tím chci říct, že je mívám obyčejně pod kontrolou, ale někdy to zkrátka neuhlídám.

A s žádnou z těch věcí, se mi nechce zrovna dvakrát ven, jenomže jsem si řekl, že napíšu takovej sloupek na podporu všem abstinujícím a to by se možná slušelo na sebe taky něco nabonzovat. No a proč sloupek o abstinujících? No a proč by né. A shodou okolností se moji dva přátelé k abstinenci nachomejtli jako slepí k houslím a mě to nějak dojalo. Takže, abych mohl pokračovat, musim alespoň nakousnout ty svoje choulostivé úchylky. Nebudu obtěžovat s výčtem všech, ať se dostaneme k jádru pudla, ale něco tedy utrousím.

Kromě, dnes tolik populární, náklonnosti snad ke všem druhům drog známým od roku 89 před Kristem, si svůj život nedovedu představit bez občasného nadopování svého organismu originální maminčinou stravou, kdy v mezičase substituji alespoň pernamentním grilováním a občas se v noci probudím zmáčen ledovým potem a se setinovým úryvkem známého snu, toho, ve kterém mají hlavní roli jistá, mě kdysi důvěrně známá prsa, ty kterých se už asi nikdy nedotknu. Jak říkám, obyčejně to mívám pod kontrolou, ale někdy to prostě neuhlídám.

A co že mě tedy dojalo na té abstinenci? Vždycky mě dojme ta situace, kdy zjistím, že něco funguje nejenom slepený závislostma, ale že to má ten přesah, o kterej podle mě vlastně jde, okolnosti  nehrajou roli.

Takže moji dva přátelé žili značně svérázným způsobem života. Namísto běžného bytu vystačili s garáží, ve které prožívali svůj život den za dnem. Člověk až někdy zapochyboval, jestli tam vůbec je ještě nějaké místo pro city, nebo jestli jde jen o oboustranně výhodné manželství z rozumu mezi mužem a ženou. Až teď. Kamaráda Jiřího dostihly nějaké prohřešky z minulosti a policie si ho vyzvedla k nástupu trestu. Kamarádka Adéla vyklidila garáž, předala jí majiteli a s naprostou samozřejmostí opustila město. Myslel jsem, že se vydá přímou čarou najít někoho z mokré čtvrti, kdo jí pomůže uspokojit její náklonost k nelegálním substancím, podobně, jako to mívala s Jiřím. Fuck off diline. Její cesta vedla na Vysočinu ke své matce, bez možnosti někam si zaskočit k někomu a tak a po dvou dnech, když jsem přijmul její přátelství na FB, přečetl jsem si na jejím čerstvém profilu její první informaci světu - ABSTINOVAT. Respekt Adélo, udělalas mi tim strašnou radost. Vím jak to je, nedělám si iluze, ale celá ta situace okolo Jiřího dočasného odpočinku, byla z tvojí strany absolutně absolutní, jsi fakt dobrá. A Jiří? Žádnému z nich neublíží odpočinek na loži a pravidelná strava. I když není nad dobrovolnost, ale co, ať už je to za náma.

A to existuje i hrdina, abstinenci střežící.

Chci jenom říct, že dokud naše životy nepostrádají podobně samozřejmá rozhodnutí, je každému houby potom, jakým způsobem si k nim dojdeme a je to jenom a jenom naše věc, ten náš zasranej život. Proto tenhle sloupek. A PROTO TAHLE MEDITACE ZA VŠECHNY ABSTINUJÍCÍ. Óm.

p.s.

A jak nad tim všim přemejšlim, nemohu jinak, než bez svolení autorů přidat tohle ilustrační video. Sranda totiž musí bejt, i kdyby na chleba nebylo. Nebo né?

Přidat odkaz na článek: