NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

Pro každého živého tvora, v tomto případě pro člověka, je důsledkem pobytu v neměnném prostředí nabývání určité slepoty, která však nezávisí pouze na umístění, ale hlavně na povaze či znaku prostoru. Tato "slepota" se však nevztahuje pouze na zrak. Takto oslabené vnímání se týká všech smyslových schopností člověka - podle západního světa pěti: vidění, slyšení, čichání, chuť a cítění, v Indii se ještě běžně řadí: mysl (rozum, schopnost vytvářet pojmy - myšlení).

Narušené rozlišovování velice přispívá k tomu, že měřítkem se stává neautentická, tedy iluzorní skutečnost, reprezentující určitou situaci nebo předmět. Vše se ovšem komplikuje tím, že člověk nadále používá jako metodu rozlišování podobnost, která je cyklicky nekonečná a universální. V podobnosti nabývá iluze na mohutnosti bez ohledu na prostředí. Měřítko, jež si každý člověk vytvořil se v čase stává stále méně autentické. Každá další podobnost, jež se ho dotýká, zrcadlí se, nebo se jen usmívá, prohlubuje rozdíl mezi znakem a porovnávanou skutečností. Nabízí se metoda diference, hledání rozdílů naproti podobnostem. Tím se ovšem před námi objevuje nesmírné množství identit. I když je v konečném důsledku stejně podobností jako diferencí, redukci množství, kterou můžeme použít na podobnosti, nemůžeme na rozdíly aplikovat, jelikož se redukují právě ve své podobnosti. Je tedy vůbec možné poznat autentickou skutečnost? A nebo je podobnost autentická ? A je rajče z Tesca vůbec ještě rajče? A jsme opravdu dost?