NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

V dnešní postmoderní době, kdy na jedné straně,dáváme vale rituálům starým, jejichž smyslem, když už nám nebyly úplně zcela jasné, bylo trochu nám otevirat oči na cestě osudu a straně druhé, kdy přejímáme jakési novodobé kulty, bez myšlenek na okovy minulosti, kdy svobodně mícháme všechno, co nám jen doba nabízí, je velice jednoduché, nechat se uchlácholit povrchním klouzáním tobogánem života.



Velmi snadno přijímáme společenské normy za vlastní, ale vlastní se nám už nechce nějak dolovat z té hloubky. Zadarmo. Jakoby motivací, našeho počínání, by byl ten pohled přes plot k sousedům. Snadno podléháme dojmům, které ovlivňují naše rozhodování a chtění. Kolotoč vydělávání peňez a nakupování věcí povyšujeme na náboženství a naše svoboda stojí a padá s financemi na nájemné. Zvláštní.

Za úspěšné lidi v životě považujeme kdejakého sportsmana, politika nebo zpěvačku. Další specialitkou bývá zdůrazňování funkční rodiny, nebo vlastnictví dvou zdravých dětí. A takhle se rozhlížíme kolem sebe a udržujeme svou ledničku plnou. Porovnáváme úspěchy a neúspěchy jiných v domnění, že to nás spolehlivě provede životem naším. Někdy je naše břemeno opravdu těžký, ale nemůžeme okolí nechat vhlédnout a tím se, v nevyhlášené soutěži O největšího frajera, nechat přeskočit o nějaké to místečko mezi miliony.

Takto jsme povýšili iluzi úspěšného života na jakési přikázání bóží, vetující ty ostatní, která se nám zrovna nehodí. Dokonce to v širokém povědomí, jakoby legitimuje kroky všech, kdož kráčejí po cestě. Srdce národního obrozence by mělo plesat, národ již roky nebyl tak jednotný, pracovitý, sebevědomý. Na první pohled nás cesta úspěšného života činí šťastnými. Vypadáme dobře. Pozor na to.

Možná, že jsme trochu zapoměli na originál štěstí. Přeci jen, jsme lidi a těch zdánlivě nedostižných věcí, které, když máme, vlastně vůbec nechceme, je v našem světě až až. No a ty, co jsou celou dobu prostě, natáhnout ruku a vzít si, teď ani nekoupíš a čau. Vážně by mě zajímalo, kolik z nás by odpovědělo po pravdě, tedy sama sobě, na otázku jseš v tuto chvíly, tak jak všechno je, opravdu absolutně šťastnej? Nechci říct nic jiného, než to, že tohle bychom měli sledovat. Individuální okamžiky štěstí každého z nás, to je to gró.

Teď nemluvím o spokojenosti, smířenosti, touze a podobných, ale o intenzivním prožitku štěstí. Je to ta nejdůležitější neznámá v nerovnici úspěšného života. Pomine-li autor tohoto článku bezstarostné dětství, napočítal poctivě, necelé dva roky, ne v jednom úseku, v posledních dvaceti letech, kdy okamžiky štěstí zažil. Oproti tomu, jeho velmi dobrý přítel, hovoří za stejné období, o deseti letech. Je to různé, ale absolutně nutné, pro prožití úspěšného života, toto zažít alespoň na chvíli. Autor tohoto článku, přeje všem živým bytostem tohoto světa, ať Manitou vede jejich kroky stezkou lemovanou okamžiky štěstí napříč širou prerií, stezkou v horách, na vlnách oceánu, nebo nekonečným vesmírem. Hawg. Domluvil jsem.