NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

Trápí vás šediny? Mne už tak půl roku ano. Poprvé se zaleskly na mích skráních tak před rokem, možná déle. Uff, byl to šok. Nějaký čas jsem pak úspěšně předstíral,že se mi to pouze zdálo. Situaci zachraňovaly ženy. Ty když už si něčeho povšimly, tvářily se veskrze mile. Jejich poznámky byly chvála bohu pozitivní.
Ten čas, ale pomalu končí. Už nepomáhá ranní míjení zrcadla, protože během dne vždy nějaké zaútočí. Zákeřně a ze zálohy mě mé vlastní šediny oslní jak blesky paparazzi. Lichotkám žen se už také nedá věřit poté co mne vlastní matka chlácholila slovy: "Jen si vzpomeň na babičku, ta byla šedivá už v padesáti úplně všude".

Poslední dobou trávím čas hlavně studiem hlav ostatních můžu. Je s podivem, kolik různých modelu šediváku je. Hlavně je zajímavé, že nikdo nemá šanci ovlivnit, kde mu to raší víc nebo míň. Jeto v rukou Božích. Někdo je jen tak stříbřitě olíznut,jiný má šedivé jen skráně. Mám už i několik svých šedivých hrdinu, ale nejvíc se bojím toho co Bůh nadělí mě. Kdyby byl milosrdný a pozvolna začal na skráních, potom by mne mohl nějaký čas nechat polo šedivým sympaťákem. Asi bych mohl být nakonec spokojen.

A co když ze mne udělá Knížáka za půl roku? Och Bože. Smiluj se v tomto vánočním čase nad námi hříšníky.