NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

Po měsíci jsem se vrátil do svého města. Mám čas jen několik hodin a musím zase dál. Chvátám na své oblíbené místo .Celou cestu mne pronásleduje jediná otázka. Bude tam? Mé tempo se stupňuje. Téměř běžím po nábřeží, v poklusu přes náměstí. Ještě tattoo salon a jsem skoro na místě.Restaurační zařízení Ve dvoře. Krátká chodbička přede mnou dveře. Nervozně beru za kliku. Je tu. UFF. Jsem v klidu.

Pomenší nazrzlý chlapík s mrožím knírem na mne mrkne a pokyne. Upraví si svoje do culíku spletené vlasy napije se a já před očima vidím jeho příběh. Před lety fungovala divadelní restaurace Plzeňka. Jak už název napovídá točili zde luxusní Pilsner Urquell. Samozřejmostí byla kvalitní kuchyně a ještě lepší obsluha. Náš hrdina sem docházel denně. Lepší pivo zkrátka, aby člověk pohledal. Jednoho dne ovšem, doba spláchla tuto nálevnu, se vším co pro mé město tehdy znamenala. Nazrzlý pardál byl od té doby nesčetněkrát viděn bloumající ulicemi, nebo kamsi jedoucí autobusem. Stále na cestě. Nemohl najít cíl. Hledal všude, ale nikde to nestalo za nic. Výraz v jeho tváři nezračil štěstí. Byl to čas zmaru. Ale já mu rozuměl. Našemu městu zoufale chybělo dobré plzeňské a to je katastrofa. Až jednoho dne otevřeli onu restauraci. Nohy zoufalého mužíka donesly až sem. Když tu - to pivo, ta pěna, ta atmosféra. Zůstal. Už několik let mu říkáme Lakmus a věříme, že dokud on zůstává s našim lékem je vše v pořádku a nečeká nás žádné nemilé překvapení. Kynu směrem k Lakmusovi. Na zdraví kámo. Zatetelí se. Je rád. Oba se napijeme. Blaženost nirvána - na zdraví. Miluju Pilsner Urquell.