NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

V dnešní postmoderní době, kdy na jedné straně,dáváme vale rituálům starým, jejichž smyslem, když už nám nebyly úplně zcela jasné, bylo trochu nám otevirat oči na cestě osudu a straně druhé, kdy přejímáme jakési novodobé kulty, bez myšlenek na okovy minulosti, kdy svobodně mícháme všechno, co nám jen doba nabízí, je velice jednoduché, nechat se uchlácholit povrchním klouzáním tobogánem života.

Nenápadná píle a pracovitost vietnamské komunity už nese své ovoce i ve veřejném prostoru. Nejenom jako skromní prodavači ve večerkách, nebo pracovníci rychlého občerstvení, ale už i jako pracovití zahrádkáři, tak se nám pomalu začíná měnit povědomí o vietnamcích žijících u nás.

Před nedávnem upoutala mou pozornost zpráva o pivovaru Bernard jak jako malý klučina křičí jak je ukřivděn a hrozně utlačován tím velkým zlým Plzeňským prazdrojem. V celé kauze šlo o tom, že převážnou část trhu s nealkoholickým pivem drží Birell a ve své reklamě tvrdí "že převyšuje svou chutí ostatní". A malý kluk Bernard kříčí: " To není pravda, to není pravda" - my máme lepší pivo. A tak jedná a vyzývá Plzeň na souboj a zve degustátory a určuje podmínky a když né, tak bude zle. Jak směšné, jak dětinské. Nechcete pane Bernard nechat rozhodnutí na nás. Na spotřebitelích ;)

Každý den se na nás valí neskutečné množství negativních zpráv jak je svět zkažený a jak to všechno hrozně špatně dopadne pokud nezačnem něco dělat právě teď. Je prý poslední šance. Inu chopil jsem se toho a "pomůžu" i já svou vizí jak skvělá budoucnost nás čeká. Aby toho nebylo málo :-))) Viva la depressionist...

K rozhodnutí třídit odpad, mě nepřiměly nějaké vzletné úvahy o záchraně matky Země, ale jen obyčejný pud sebezáchovy. Jeden by ani neřekl, kolik po sobě zanechává bordelu, když má tu krásnou možnost naplnit igelitku a hodit jí do popelnice před panelákem. To úplně snadno podlehne dojmu, že po něm vlastně ani nic nezůstává. Igelitka no.

Nedávno jsem byl nucen vzít si blok a napsat si pár poznámek ručně - postaru - tužkou. Byl jsem překvapenej jak mě po napsaní pár řádku začala bolet ruka a představa, že bych měl napsat ručně pár stran psaného písma mě jímala hrůzou. Uvědomil jsem si jak prakticky vůbec nepíši rukou. Jak moc se změnil muj vymazlený rukopis (heh) a co to může znamenat do budoucna.