NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

Já mám rád hrdiny, který lezou po dně a v poslední chvíli se zvednou, jak zpívá Márdí s Vypsanou fixou. A tak nějak to cejtim při letošním mistrovství světa v hokeji. Podceňovaný tým českých hokejistů vyrazil na nelehkou cestu světovým šampionátem a ta očekávání byla velmi smíšená. Po tom, co Vladimíru Ružíčkovi odřeklo  jedno kompletní mužstvo, duše fanouška otřela studený pot z čela. Do Německého Mainhaimu odjelo reprezentovat jakési béčko, tedy druhý sled hokejistů, těch o kterých širší povědomí národa netuší skoro nic. Tedy netušilo. Dnes  nejspíš už tuší, kdo je to Kašpar, Hubáček, nebo Čáslava. Jo hoši jenom vy a John McClane. Maximal respekt.

Nechci bejt z těch, co si přihřejou polívčičku na nečekaném, ale poviném úspěchu naší reprezentace na MS 2010 v Manhaimu v příštích dnech, proto to udělám hned. Letošní mistrovství je jedno z nejzajímavějších v historii hlavně úspěchy reprezentací, ještě nedávno hokejově mrtvých. V ódách na Nory, Němce, Švýcary a Dány je potřeba zapět ještě jednu, a tou je óda na Českou republiku B.

Už s doručenými omluvenkami rádoby věhlasných jmen vzrůstala nervozita v českém táboře. Jako světélko na konci tunelu se zdála být jen jistota Jaromíra Jágra v odhodlání hrát. Při vší úctě k Tomášovi Vokounovi a všem ostatním hráčům, nezdálo se, že unesou tíhu reprezentačních povinností. Co se ale událo v myslích hráčů po prohraném zápase s Nory, ví jen Bůh a Jaromír Jágr. Jeho prohlášení, ač to tak možná nemuselo vypadat, trefila hřebíček na hlavičku. Pominu-li oprávněnou kritiku, založenou na čistě ekonomické úvaze, hráčů neochotných účasti na MS. A jejichž cena rozhodně vyrostla díky možnosti hrát bok po boku s těmi nejlepšími a s úspěchů, s nimi získanými. Ani úvahy o krizi českého hokeje nejsou liché, ač je náš momentální úspěch trochu odsune stranou. Ale tu proměnu v myslích hráčů, která jediná opravdu přinesla kýžený efekt v podobě naší účasti v bojích o medaile nespustilo nic jiného, než Jágrovi výroky. Cože? Jaký Béčka?

A tak se stalo, že z podceňovaných hráčů, kteří by se za účasti rádoby hvězd, sotva dostali do poslední pětky, jsou hvězdy patřící do světové elity. Té elity, která se neustále rozšiřuje. Pro mě nejzásadnější zjištění tohoto MS je to, že Jarda Jágr je fajn. Jenom proto, že je. Při sledování našich zápasů, jsem měl občas pocit, jakoby kroutil hlavou nad tím, kde se to vlastně vzal. A stejně tak mám pocit, že to byl ten impuls. Ostatně, kdo z hráčů hokeje na jakékoli úrovni, by chtěl, aby si o něm Jaromír Jágr myslel, že je kopyto? Já bych makal jako šroub. Tak jako Vampola, Rolinek, Klepiš. Respekt hoši.

A Trenér? Volá ženě vole. Lásko hrát asi už nebudu, radši něco vymyslím. Jsem přesvědčen, že utkání se Švédy rozhodlo naše bezchybné pokrytí středního pásma a to rozhodně Jágr nevymyslel. Prohození Vampoly s Červenkou byl ovšem nejmistrnější tah, protože krom samotného Vampoly nastartoval do té doby neviditelného Kašpara, k výkonům hodným mistra světa. Hoši prostě začali předvádět týmový výkon na té nejvyšší úrovni, nejspíš jenom to, co po nich od začátku trenér chtěl. Respekt man.

Ať už tedy ostatní boje na šampionátu dopadnou jakkoli, já své hrdiny mám. Jardu Jágra, za to, že udělal to co, by normální chlap udělat měl, protože je to frajer.  Lukáše Kašpara, protože je bůh, respektive bohem milován a udělal to, co by bůh prostě udělat měl. Tomáše Vokouna, za to že podržel. Trenéra, za to že trénoval. A všechny ostatní hochy, za to, že jim můžu poděkovat. Díky hoši, postarali jste se mi o skvělou zábavu a to jistě není zdaleka konec. Hoši děkujem.

Přidat odkaz na článek: