NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

To bol zase nápad na strechy večer liezť, dalo by se říct po absolování Ski Bartoň Power Krkonoše Tour 2010. Tento přechod střechy Čech jsem dal už po druhé a opět nelituji. Síla hor se pokaždé vyjeví v nečekaných rovinách. Byl jsem připraven na rozmary počasí a lov kilometrů, jak jsem již zažil, ale tentokrát mi Krakonoš ukázal velikost svého panství.

Již od začátku bylo všechno jinak. Nebyl jsem proti. Byli jsme tři. Já, Mára ze Ski Bartoň a jeho bratr Dándan z THC Bulldozer. Netuše možné komplikace, jsem si pozvolné tempo počátku akce relativně užíval. Vynikající novinářský výkon byl například videozáznam ulovení liščího ocasu Márou, z mrtvé lišky, ležící na silnici. Bohužel ho nikdy nikdo neuvidí, protože jsem ho nechtěně smazal. Ovšem byl jsem při tom, kterak Mára, po několika kilometrech zatoužil po ocasu té lišky, té co jsme ji minuli mrtvou. Otočil vůz, vrátil se k lišce, z vozu vytáhl speciální ruku na ruku, uchopil lišku, hodil ji ke krajnici a nožem ji uřízl ocas. Skvělé video, škoda.

No nicméně vraťme se ke skutečnému důvodu naší cesty a to k běžkování. První část byla fajn.Není už moc sněhu, tak jsme z Harrachova vyjeli lanovkou na Čerták a parádní stopou letěli na obídek Na Dvoračky. Brr. Staré Dvoračky už fungují jenom jako bufet a to nás trochu zarazilo. Aspoň ty housky pořád chutnaj stejně. Jinak nic moc. Zdá se však, že celkově lehčí náběh se podepsal na našem psychickém rozpoložení a nějaké to pivko navíc, zdá se neva. Davy vracejících se lyžařů nemůžou ochromit naše sebevědomí a my stoupáme na Vysoká kola, které jsme lehce opivněni chtěli vynechat. No alespoň prej máme vejšku, podle Máry. Podle mě se stmívá a v tom namrzajícím pekle nelze Boha chytit mázu. Ještě, že po celý den svítilo.

Na Špindlerovku razim po svejch. Jenom v tom posledním sjezdu se vezu a v protijedoucí rolbě Moravská bouda zaznamenám známej DC ksicht a toužebně se otáčím jestli náhodou nezastaví. Nezastaví. Zatímco Mára fotí panoramata západu Slunce pohledem obyvatele luxusního hotelu, z kuřáckého salonku, kam nás vpustila velmi milá a na horské poměry značně shovívavá obsluha, já přemýšlím, zdali mám ještě sil na dalších osm kilometrů. Je osm večer, musim mít. Namažu posledním nevyzkoušeným voskem a lyže si nasazuji po sedmi a půl kilometrech, dvěstě metrů od Luční boudy. Tam dorážíme večer v půl desáté, vyloženě grogy.

Pokračování příště........ Fotky v galerii už brzy....

Přidat odkaz na článek: