NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

Má volba sportu vliv na tvorbu charakteru vašeho dítěte? Když bude jezdit na běžkách bude z něj narkoman, nebo se vzhlédne v Lukáši Bauerovi a čestně propluje životem? Je Emil Zátopek dostatečným vzorem pro vaše dítě? Nebyl to nakonec jenom reprezentant socialistických úspěchů což se neslučuje s morálním nárokem kladeným na opravdové vzory? Co takhle nejpopulárnější sport světa fotbal? Fotbal je fenomén nejenom na hřišti, ale i v zákulisí jak všichni víme. Zatím jsem nepotkal dítě, které by chtělo být fotbalový funkcionář, ale co když s tím přijde zrovna to vaše?

Osobně mi přijde fotbal jako sport dost nefér. Už jenom možností rozhodčího v rámci pravidel ovlivnit zápas v podstatě jakkoliv. Rozhodčí je další hráč a je nutné s ním počítat. Těžko říct jestli po finále žákovské ligy, v kterém přiznal v poslední minutě ruku a po nařízené penaltě jeho tým prohrál, sklízí v kabině váš syn pochvalu nebo jen slova opovržení. Samozřejmě může být tak i tak, ale můj pocit z fotbalového prostředí není moc valný. Obecně na mne fotbalisté působí jako bezduché loutky jejichž jediným přínosem společnosti jsou jejich zdaněné peníze. Jistým vodítkem k posouzení vhodnosti fotbalu jako výchovného prostředku může být množství hráčů užívajících simulaci jako regulérní herní prostředek či chování některých fanoušků v podstatě brané jako normální. Takový prostě fotbal je.

Na rozdíl třeba od basketbalu. Jistě i odsud nám agentury přinesou záběry fanatických fanoušků rvoucích se na palubovce, ale dá se říci, že spíše jako raritu. Myslím, že basketbalové prostředí je o poznání kultivovanější. Asi to bude už jen tím, že idea basketu je obehrát soupeře bez vzájemného doteku. Dnes díky zrychlení a požadavkům obecenstva na větší atraktivitu tedy tvrdost až tak úplně neplatí, ale svou stopu v tomto sportu určitě zanechala. Je to rychlá inteligentní hra požadující po hráčích kolektivního ducha a rychlý úsudek. Osobně mi basketbalisté přijdou jako neagresivní inteligentní lidé.

Nejraději mám, ale hokejisty. Nepřijdou mi sice tak chytří jako basketbalisté, ale líbí se mi ta správná jakoby řepáckost, v mých očích důsledek hraní této hry. Hokej je extrémně náročný na fyzickou kondici, je strašně rychlou a tvrdou hrou. Hráči berou jako normální rány rozdávat i brát. Všechno má svá jasná pravidla, fauly mají svá jména. Možná i proto generaci Holíků napadlo zamazat hvězdu na socialistických dresech. Duely s Rusy jsou vypjatou atmosférou provázeny dodnes jako jeden z mála milníků naší krátké historické paměti. I Jágrova osmašedesátka dodnes sympaticky svítí mezi ostatními sportovními vzory.

Samozřejmě, že netvrdím, že vrcholoví sportovci mají ze své pozice čnít jako morální štíty , ale ani si nemyslím, že politiku a sport bychom neměli míchat. Je mi vždy sympatický borec, který dovede využít své popularity a případně i riskovat vlastní kariéru a vystupovat jako elita nejen sil fyzických, ale i vnitřních duševních a lidských. Právě dnes mi toto jako sportovnímu fandovi schází a proto je potřeba poukázat i na tento výchovný aspekt jednotlivých sportů.