NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

Absolutně nechápu, kde mě Trenér našel. To muselo bejt jedině na nějaký vesnický zábavě. Asi sem byl zrovna vožralej na káry a zkoušel jsem někomu ukopnout hlavu a von si snad myslel, že narazil na Talenta nebo co. Jediný co mě napadá, nebo byl sjetej Trenér, no nevim no.

Každopádně se ted šourám směrem ke kabinám a přemýšlím, proč nominoval zrovna mě. Asi mě zrovna moc nepochválí, i když těžko říct. Jeho největší oblíbenec Rychlík se kolem mě prosmekne a se škodolibým výrazem kvačí k Trenérovi. Dal náší jedinou branku a napravil tři mé chyby. Myslím, že mu Trenér hodí piškotek. Ani záložník Chytrý nemusí mít strach, zkrátka si odehrál to svoje a to jsme od něho vlastně všichni očekávali.

Nevím, jestli mě může potěšit fakt, že hráči Vrah a Marný zahráli ještě větší tužku než já, ač jsou fotbalisty profi ligy, ale těší mě to, že kabiny jsou tak strašně daleko. Nejradši bych zastavil čas. Což o to, prvních dvacet minut jsem opravdu poctivě makal a lítal po celém hřišti, ale naštěstí se ke mě nedostal balon a tak nikdo nepoznal, že hraju házenou. To se projevilo ihned, co přilít. To, že hrajeme fotbal, mi došlo asi pět minut před koncem poločasu, no mela no.

Vleču se do kabin a hrozim se toho pojebu. Nejhorší na tom je to, že mě Trenér nemůže vystřídat, nikoho jinýho přece nemá a už tak hrajeme v oslabení. Ach jo. Cejtim jak už mě nohy sotva nesou a srdce tepe ve spáncích. To nemůžu přece dát. Mí vykalený orgány vypovídaj poslušnost, zabíhám ke stánku a klopím rychle dva exáče, nějakej dredař se nade mnou lítostí slituje a dává mi dohulit nějaký brko. Je to o něco lepší.

Koukám, kluci už se vracejí na hřiště, mohl bych se vyhnout tomu Trenérovu kázání. Míchám se mezi kolegy. Jdeme na ně. To ještě není ztracený, ještě nás čeká poločas pánové. Pánové deme do nich, to dohrajem ze ctí.

Hrajeme fotbal né.