NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

Bennyho pradědeček jménem Džoržo býval ve svém městě legendou. Benny si na něj častokrát vzpomene. Býval to švihák. Jednou z důležitých věcí, které se od něho Benny naučil, bylo pravidlo o krkání. Venku si můžeš krkat jak chceš, ale vevnitř musíš po krknutí vždy říci pardon.

Díky dodržování tohoto rodiného pravidla získal Benny i svojí současnou práci, když neudržel u přijímacího pohovoru své krky pod kontrolou, vždy se mile usmál se slůvkem pardon na rtech. Přijmový důstojník tváříc se jakoby nic, nakonec nabídl Bennymu nejméně atraktivní a nejhůře placený flek mezi piloty ve vesmíru, tedy kyvadlovou linku Měsíc - Mars.

Ostatní piloti byli nafoukaní pitomci, tak Bennymu ani nevadilo, že na něho pohlížejí jako na nějaký póvl. Často se na své trase zasnil, jaké by to bylo, kdyby tady Džoržo byl. Pradědeček užíval mezi lidmi velké úcty. Jakby také ne, když měl na starosti úpravu ledové plochy. Tenkrát se lidé ještě dovedli radovat z drobností a zábava zvaná bruslení byla mezi nimi velmi populární. Pradědeček obsluhoval stroj zvaný Destarolba, pomocí něhož dokázal vykouzlit dokonalé ledové zrcadlo.

Někteří lidé tvrdili, že svá kouzla s ledem mohl provádět jen proto, že jeho srdce je z ledu. Benny, ale dobře věděl, jak to doopravdy je. Pradědečkovo srdce hřálo, jen si toho málokdo dokázal povšimnout. Většinu života trávil sám kroužíc po ledové ploše v tiché meditaci. Co posměšků k němu dolehlo zpoza mantinelů od chytráků, kteří nikdy nic pro nikoho neudělali, ani nikdy neokusili kouzlo jeho ledu. Ti, ale nemohli dědečkovo odhodlání nahlodat, ani náhodou. Džoržovou motivací byly natěšené pohledy mladých dívek, které se vždy na výsledek jeho práce těšily. Nic mu nemusely říkat, světýlka v jejich očích zachytil vždy.

A když si, nějakou náhodou, pradědeček vyrazil do báru, pokaždé se k němu nějaká z nich měla ajaj. A většinou nebyla sama, ale Džoržo jejich náklonnosti nijak nezneužíval. Tohle bývaly ty chvíle, kdy se pradědeček smával oněm kybicujícím chytrákům. Do báru většinou chodili, stejně jako k ledu, společně muž s mužem a slintajíc na všechny tvory, alespoň náznakem připomínající ženy, klopili drink za drinkem. Džoržo obklopen tvory, jež ženy náznakem připomínat nemuseli, ony ženami byly, vždy na slintající ubožáky spiklenecky zamrkal a v duchu se za ně pomodlil. Kéž by se dokázali vymanit ze svých frustrací. Možná by se potom přestali tvářit jako mistři světa v neschopnosti sehnat si holku a snad by si i nějakou našli. Jenomže to by se museli odprostit od žárlivého sledování dědečkových úspěchů a přiznat si své mindráky. Zkrátka bejt alespoň trochu v pohodě.

Jojo. Benny si potáhl z pátého jointa toho dne. Pradědečka měl moc rád.