NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

Je momentální baby boom dobrý k něčemu jinému než ke zvyšování tržeb obchodníků s dětskými potřebami? Není rezignace na šíření vlastních genů nakonec to nejlepší pro tuhle planetu, co mohu jako běloch udělat? Opravdu je založení vlastní rodiny tím pravým receptem, jak dosáhnout štěstí? Je vůbec naše společnost schopna bez předsudku přijmout životní styl lidí, kteří nechtějí být zasaženi něčím tak protivným jako je tvorba vlastní rodiny?

Nejenom přijmout bez předsudku, ale dokonce tyto lidi i ctít a chápat jejich přínos planetě? Nevím, ale na mě osobně je toho štěstíčka kolem nějak moc. Jakoby snad v blízké budoucnosti ani neměly existovat rozvody. Né že bych to někomu přál, ale myslím, že je dost a dost rodinek, kde nad svojí tragikomičností raději ani nepřemýšlejí a za šťastným výrazem poctivě krotí své frustrace. Já cestou šťastného výrazu nejdu a začínám za to být rád.

Mě osobně přijde tohle rodinkaření tak trochu konzum, úplně stejně jako pašíka máme, domeček máme, postavení máme a jěště tam loupnem mimčo a budeme šťastni. A ten, kdo to má jinak, ten přece vůbec neví, o čem to je. Ale já nevím, jestli by mě učinila opravdu šťastným moje obtloustlá, držící mě zkrátka žena. Jestli po třiceti letech, až bude dům konečně náš, dovedu bez hnutí brvy vyslechnout její přáníčka a galantně je vyplnit? A průběžně se ukájet, že děti se nám přeci povedly?

A zrovinka vyspělá civilizace, kdo jiný by měl mít rozum a množit se trochu s citem? Chápu rozvojový svět, kde těch možností jak žít je poněkud méně. Proč, ale člověk civilizovaný, není ochoten oželet tu možnost znečistit vesmír svou genetickou informací? Celá planeta je plná dětí, které potřebují pomoci. Co podívat se na svět jako Pozemšťané?

Vážně by mě zajímalo, kolik šťastlivců nahlédne přes odér zamilovanosti a touhy připoutat si toho druhého až k břehům společné smrti. Znám rodinky, které budou čelit potížím jež můžeme vidět všude kolem a já osobně bych tyhle věci řešit nechtěl. Třeba není moc těžké odhadnout, kdy žena nebude za deset let vyloženě ve formě a muž bude na vrcholu sil. Poradějí si s tím alespoň jako Osvaldová ze Soukupem? A dá se vůbec přežít, když kasu drží žena a hypotéka na krku?

Přeji každému maximální míru štěstí, je to pro mě to jediné měřítko života. Každičká vteřina života, o které můžeme prohlásit, že v ní jsme byli šťastni se počítá. A nemá s tím vším do činění i šťestí toho, o kom jsme ve víru vášně rozhodli ať žije? Štěstí každého jednotlivce, o to tu jde a vždycky půjde.

Je důležité respektovat různost, protože ta obohatí a každej svoje místo má, jako noc se střídá za dnem povídám.

A já se brzy stanu strýc.