NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

Jsem mim. Naše životy jsou těžké až běda. Naše umění je řehole. Jen já měl tu čest předvésti ho našemu Pánu. Inu chytím ho a jdu říkám si. Ooooooooo Čime jaký jsi čaroděj popadá se za břich náš Pán a já zatím jenom čumim jako vrána.

Možná v tom to je. Stačí ta představa, že už to je? Zdá se mi, jakoby všechno řídily dojmy. Tvůj dojem z dovolené vyvážíš zlatem. Ale pozor náš Pán se začíná nudit. V klidu voe, jako vrána čumíš kurva dobře. Háhahahaha Háhahahaha. Náš Pán se napil misky čaje.

Okolojdoucí Ikim nesměle, jen velmi mírně zdvihla víčko, po očku, jen okamžik pokoukne. Všiml jsem si, že se po paláci ráda prochází nahá. Raději zaplaším tu touhu být schován za závěsem a koukám bavit našeho Pána.

Co tak honem vymyslím rychle, rychle. Vyjdu z pozarohu, hladím si knír a povystrčím břich. Náš Pán se zamračí a už už se otáčí k panošům. To je má chvíle, vyrazím vpřed, stáhnu si kalhoty a dosedám holou zadnicí na vepřovou kýtu v prostřed stolu. Odrážím se nohama a míjím jen těsně oba skoprnělé panoše. Letím místností a dopadám přímo mezi nohy krásné Ikim, kýtu stále v mezinoží, výpek stéká po stehnech, má hlava ukrytá jen centimetr od její lasturky pod kimonem po prapraprababičce. Wau. Nezbývá nic jiného než začít s tím, o čem jen sníš celou tu dobu a vědomí, že ti setnou hlavu při vysněné činnosti, tě hřeje u srdce.

Bude to kluk zahřmí nad tím vším. Háhahahaha Háhahahaha. Já to věděl Ooooooooo Čime děkuji ti, děkuji ti. Velmi se mi nechce z útulného prostředí úkrytu V mezinoží krásné Ikim, ale znám co se sluší a patří a už běžím vstříct našemu Pánu. Budeme pít a hodovat dokud opět nebude mít náladu vyzkoušet mé čarodějné schopnosti.

Usínám znaven, dost čaje, vína, krásných žen a těším se na dvě malá světélka, která budou svítit u mého hrobu. Jedno bude osvětlovat hřbitovní záchodek to druhé bude Luna němý svědek