NOEGO - BLOG S VLASTNÍM NÁZOREM

Rozhodl jsem se napsat opravdu, ale opravdu kvalitní článek. Něco jako mí kolegové. Angažovaného jako píše Daga, nebo intelektuálního humoru vzor Arhet, neee o mládí, Straka ten ví kde hledat čtenáře. Ano to bude ono. Téma získám od mladších kamarádů výborně. Polovinu týdne občas někoho oslovím, ale témata se motají kolem nedostatku zábavy v Děčíně jako by nikdo neměl větší starosti.

No nevim no. Dalším zaslechnutým námětem byl strach z budoucnosti, krásné téma. Jenomže když po pravdě napíšu jak jsem podělanej z toho co přijde, tak si všichni čtenáři noego.cz smažou z oblíbených.

Takže zase nic. Náhoda mne zavála do společnosti mých vrstevníků, možná tedy zde na něco narazím. Je to šílený, ale po všech těch letech strávených po šantánech nerozdýchávám pátky. Je to strašně povinné, hrozná hurá akce. Možná právě proto mi v hlavě utkvělo jenom povídání o tom, kde se kdo vykálel a pokálel. V té chvíli, kdy se k něčemu podobnému chtěla přiznat stejně stará slečna jako jsem já mne málem odvezli na psychiatrii. Už jen ta představa brr a jsou lidé, kteří to rozdýchají uff.

Mladí a neklidní!

Co se to se mnou děje? Nebýval si takový Hombré, vzpamatuj se. Začal si odsekávat dobrým lidem, když se tě ptají jak se máš a to není normální chlape. Co se to s tebou jenom děje? Únava materiálu? Stereotyp? Paranoia. Zaprděnost. Postupně uzavírám sám sebe za zdi kláštera, kde hledám odezvu svých modliteb mizících v nekonečném vesmíru. Možná je to jen mé stáří, které bych měl pozvat dál.

Podobné úvahy pronásledují mou mysl s dotěrnou neodbytností. Nejasná budoucnost na konci zahuleného lokálu se pomalu mísí s vůní těch nejkrásnějších vzpomínek. A dál? Někam bych zašel, ale v tomhle městě opravdu neni kam.